Války hmyzu

Asprin, Robert Lynn

Znovu po přibližně třech letech se dostává na pulty tato Asprinova válečná sci-fi, která mne zaujala již tehdy a nyní se jí to povedlo opět.

Války hmyzu rozhodně nepotěší pacifisty ani milovníky Asprinových humoristických knih. V této knize jde skutečně především o válku a humoru si tu nikdo neužije.

Na rozdíl od většiny ostatních válečných knih ale nejde o válku lidí proti lidem nebo lidí proti potvorám, nýbrž o válku ještěrů proti hmyzu. Úplná nepřítomnost humanoidů knihu ozvláštňuje a rozhodně jí není na škodu. Kupodivu se také autorovi podařilo zachytit jinou mentalitu nelidské ještěrovité rasy. Pochopitelně nejde o mentalitu zcela cizí, ale je výrazně jiná než lidská. Těžko by člověk mohl napsat postavu s charakterem zcela nelidským. Již před delší dobou kdosi řekl, že budeme rádi, pokud vůbec budeme schopni poznat inteligenci cizí rasy, natož se pokoušet se s ní domluvit.

Sice je tedy možné ztotožnit se s hlavním hrdinou, jehož myšlení je nutně ovlivněno lidskými formami uvažování, ale jeho myšlení je velmi neobvyklé. Zvláště v oblasti morálních standardů je prakticky použit přístup „důležité je přežití rasy“ a jedinec ochotně obětuje svůj život za její prospěch. Tento princip pak cizost velmi dobře navozuje v kontrastu s egoismem většiny pozemšťanů. V některých místech (souboje) se sice vetřely prvky asijských kultur, ale nejsou zdaleka tak výrazné, jako u většiny ostatních děl, která se snaží přiblížit cizí válečnickou kulturu. Kniha je psána z pohledu anglo-saského a je nutno uznat, že asijská mentalita je západnímu vzoru dosti vzdálena, ale o to vypadá zajímavěji. Proto je také tak často roubována na národy či rasy, u nichž je předpokládána cizost.

Válka se vede stylem, který velmi připomíná filmovou verzi „Hvězdné pěchoty“. Ve vzduchu stíhačky, ale na zemi je nejlepší pěchota s pevností a lehkými zbraněmi. Skoro bych řekl, že tato kniha byla opravdu vzorem pro scény z povrchu planet z již zmíněného filmu – některé scény se téměř doslovně opakují v knize i filmu. Zvláště pak scény s pevností jsou si velmi podobné. Příběh Hvězdné pěchoty je ovšem o něčem úplně jiném, ač v obou jde o války s hmyzem, takže podobnost zůstává jen v kulisách.

Děj románu se odehrává ve dvou rovinách. Akční část popisuje totální mezihvězdnou válku ještěrovitých bytostí proti „koalici hmyzu“. Hmyz je pak nejlépe přiblížit opět připomenutím Hvězdné pěchoty. Žádní drobečci, ale vražedná a inteligentní monstra.

Druhá rovina popisuje změny v myšlení ještěří rasy, které se postupně od myšlení lidem cizího přibližuje formě, která by se dala nazvat lidskou. Obě části se prolínají a jejich skloubením se autorovi podařilo vytvořit velmi dobrý válečný román.

Chybí mi ovšem něco bližšího o historii konfliktu a pozadí vedené války. Kniha hýří nápady a mám za to, že by si zasloužila o takových sto stran více. Jinému autorovi by jistě vystačila na trilogii o tisíci stranách, což se naštěstí nestalo.

Závěr knihy mne skutečně překvapil a je výbornou tečkou za příběhem války dvou nelidských ras s nelidským myšlením.

Závěrem tedy shrnu, že kniha mne velmi zaujala originálním popisem rasy skutečně odlišné od lidské, což je neobvyklý a obtížný námět. Ještě neobvyklejší je, že se Asprinovi podařilo přesvědčit čtenáře o nelidskosti hlavního hrdiny bez toho, aby se mu tento hrdina odcizil. Na druhé straně je to zase jen jeden další válečný román, který v jiných ohledech není ničím výjimečný.

Knihu je možno doporučit milovníkům válečné sci-fi a především pak těm, jejichž oblíbený film se jmenuje Hvězdná pěchota. Ostatním toho asi příliš mnoho nepřinese a moje hodnocení se jim líbit nebude. Pro milovníky military hodnotím osm z deseti, ostatní nechť sáhnou po jiné knize.


5. apríla 2001
Piter