„Všechny povídky (tedy téměř všechny) vycházejí z jediné premisy: co kdyby náš svět zaplavily zombie – a co kdyby nebyly tak neinteligentní, jak se nám snažili namluvit pánové Romero, Fulci a spol.“
Tolik úvodní slovo v knize. Pro neznalé: Romero, Fulci a spol. jsou režiséři proslulých (pro některé nechvalně) filmů prošpikovaných hektolitry „krve“, kilometry „vyhřezlých střev“, desítkami „rozstříklých mozků“ a jinými morbidními rekvizitami. A samozřejmě zombíky požírajícími desítky vedlejších a občas i nějakého hlavního hrdinu.
Skupina Rigor Mortis je známa svou oblibou v SF filmech kvality B a horších a jejich promítání vybraných perliček je nezapomenutelnou zkušeností pro mnohé návštěvníky conů. Po jejich vzoru se výběry „zvláště vypečených scén“ začali zabývat i jiní a tyto se staly pravidelnou náplní téměř každého conu.
Kniha „Je dobré být mrtvý“ je pak výběrem povídek podle kritéria, že všechny budou o zombiích. Texty byly zjevně psány na zakázku, protože to není žádný výběr všeobecně známých kousků, ale jsou to zcela nová díla.
Tak si udělejme drobný statistický průzkum:
Hlavním hrdinou je pětkrát zombie, dvakrát se hrdina v zombii změní v průběhu děje a pětkrát je to člověk.
Ani jeden autor a ani jeden hlavní hrdina není ženského rodu. Mrtvé ženy jsou zjevně mnohem méně estetické.
Osmkrát je tématem vyšetřování a pětkrát je vyšetřovatelem zombie. Šestkrát jsou to varianty „drsné školy“ a většina vyšetřovatelů jsou soukromí detektivové.
Vzhledem k této statistice je zjevné, že sbírka je poněkud monotónní. Většina „vyšetřovacích“ povídek se podobá jako vejce vejci: Únosy, vraždy, střelba, výbuchy hlav a hrudníků apod. Většina autorů s gustem popisuje masakry hnijících zombií a jejich obnovu výměnou „náhradních dílů“ z čerstvých mrtvol (někdy tak čerstvých, že ještě žijí). Shodují se rovněž v tom, že neposkytují ani náznak důvodu, proč se svět najednou hemží žijícími mrtvolami a nikomu nevadí, že lidí ubývá a zombií přibývá. Zombie s velkou chutí mordují živé a nijak jim nevadí, že si tím ničí životně důležitou zásobárnu „náhradních dílů“.
Nyní k jednotlivým povídkám:
- Je dobré být mrtvý – Jiří Pavlovský & Marek Dobeš
- Dluhy se také splácejí – titíž autoři
Titulní a závěrečná (kromě bonusu) povídka pochází přímo z dílny Rigor Mortis. Jsou typickým příkladem povídek uvedených ve „statistickém okénku“: Hlavní hrdina soukromý detektiv zombie, vysoce akční děj a morbidní detaily rozpadajících se těl. Přímo se nabízí srovnání s Kulhánkovými upíry.
2. Přiháněč – Jaroslav Mostecký
Neobvyklá povídka o vztazích mezi mrtvými a živými. Patří k vrcholům sbírky a nepotřebuje k tomu přehnanou akčnost ani morbidní detaily.
3. Lepší než pudr – Stanislav Švachouček
I tato povídka se dá řadit k policejnímu typu a také zde se hodně střílí a umírá. Námět, zpracování a především atmosféra ji odlišují od ostatních podobných textů.
4. Když jsem ve službě, nevraždím … – Jiří W. Procházka
Povídka opět „vyšetřovací“ se zombií v hlavní roli. Musím jí ovšem vytknout dvě, dle mého názoru, hrubé chyby: Geniální vědec není u svého vynálezu schopen rozpoznat ani základní háček, který se oběvuje v každém SF díle o manipulaci s časem subjektivním a objektivním. Druhá chyba je ta, že hrdina se chystá zcela vědomě zničit lidstvo ve jménu „vyšší rasy“ zombií a naprosto ignoruje to, že mrtví potřebují k existenci živé.
5. Sila viery – Ďuro Červenák
Zase jedna "vyšetřovací " povídka se zombií jako hrdinou. Zapadá zcela přesně mezi ostatní svého druhu a ničím zvláštním se neodlišuje.
6. Druhej funus strejdy skleroťáka – Jaroslav Velinský
Krátký žertík o špatně udržované mrtvole, ale alespoň tam není žádný detektiv.
7. Rezavění – David Horák
A znovu další policajt v další akční povídce, tentokrát výjimečně člověk. Obsahuje několik zajímavých nápadů o tom, že zombie se nemusí tak docela držet své původní lidské podoby.
8. Marxova konstanta – Vladimír Šlechta
Povídka by se sice dala označit za vyšetřovací, ale nevyskytují se v ní žádní detektivové. Děj je situován do současnosti, hrdina je obyčejný člověk, který čistě náhodou přijde na zajímavé tajemství. Ze zaměření sbírky je jasné, že tajemství se bude týkat zombií, ale číst povídku v jiném kontextu, překvapila by mne mnohem více. Přesto je to jeden z dalších vrcholů knihy.
9. Kargo – Ondřej Neff
Povídka zcela jiného typu – zombie ve vesmíru. V akčních kulisách se ve skutečnosti odehrává jen vtipný žertík.
10. Najhorší zločin vo Wilsonove – Michal Hvorecký
V tomto textu ve skutečnosti žádné zombie nejsou, zato se to tu hemží démony, černou magií a mystikou vůbec. Umístění geografické i časové, děj i pointa jsou ve všech směrech velmi originální a zajímavé. Vynikající dílo, které se však do sbírky ani příliš nehodí.
12. Knihovna a chrám – František Novotný
Bonusová povídka ze světa Valhally. Velmi originální a velmi sugestivní. Zvláště pak popis pekelné verze Chrámu matky boží je téměř neuvěřitelný. Pro mne vrchol sbírky.
Souhrnně lze říci, že všeho moc škodí. Většina zde uveřejněných akčních povídek by výborně uspěla samostatně, ale v kontextu ostatních podobných prací se slévají v monotónní celek zavánějící nudou. O to více ční povídky autorů, kteří se nenechali strhnout módní vlnou akčních povídek a naturalistických splatterových detailů. Jako by snad zombie ani nemohl být nikdo než detektiv nebo zločinec ve světě blíže neurčené budoucnosti.
Jednotlivé povídky by dopadly v průměru lépe, ale všeho moc škodí. Šlechtovi, Mosteckému, Hvoreckému a Novotnému by slušela osmička či devítka z deseti.
Celek šest bodů z deseti a výrazné varování pro odpůrce vyhřezlých vnitřností a akčních „kulhánkovin“.