 |
Před závěrečnými zkouškami třetího ročníku Kouzelnické Akademie byla Karolína nervóznější než obvykle. Od Základní čarodějné školy byla zvyklá na to, že byla nejlepší ve třídě, letos se jí ale rýsovala vážná konkurence: Valérie, malá hnědovlasá kouzelnice, byla lepší než ona v polovině předmětů. Karolínina reputace tudíž závisela na tom, jak si povede u závěrečné zkoušky z Děsů a přízraků.
„A na závěr jedna kapciózní otázka,“ mrkla na ní její třídní profesorka. „Jaký kouzelný tvor je ze všech nejnebezpečnější?“
„Noční dráp,“ odpověděla bez váhání Karolína. Každý školní manuál by jí v tom dal za pravdu: Noční dráp byl přízrak, který dovedl dohnat k sebevraždě každého, kdo byl vystaven jeho kvílení. Jediným varováním před jeho útokem byl úprk netopýrů. Naposledy se sice objevil před více než čtyřmi sty lety, legenda ovšem pravila, že zůstával uvězněn v kobce jedné z Kouzelnických škol, a vysvobodit ho mohla jedině lidská pýcha – ať už to znamenalo cokoli.
„Má někdo jiný názor?“ obrátila se zkoušející k publiku. Valériina baculatá ručka se vymrštila do vzduchu: „Kouzelníci!“ vypískla svým dětským hláskem. Karolína v duchu protočila oči, její třídní profesorka však k její hrůze dala Valérii za pravdu.
„Tohle musí přestat,“ myslela si Karolína, když se toho odpoledne dívala z okna dívčího internátu na nejvyšší věž kouzelnické školy, která byla aktuálně v rekonstrukci: slavnostní odhalení nové kopule bylo naplánováno na zítřejší odpoledne. „Za každou cenu musím získat nad tou holkou náskok,“ myslela si. Rozhodnutí v ní uzrálo ještě téhož večera; po večerce se vyplížila z internátu, aby se vkradla do budovy Kouzelnické knihovny. Vzhledem k tomu, že knihovna byla zoufale podfinancovaná, po půlnoci ji nikdo nehlídal; Karolína se tudíž bez problémů proplížila do nejvyššího patra, kde byly uloženy manuály jasnovidectví. Jasnovidectví patřilo mezi tzv. chráněné disciplíny, které měl člověk povoleno praktikovat pouze se zvláštním povolením, Karolína byla ovšem ochotna porušit zákon, aby měla v závěrečném ročníku před svou sokyní náskok. Bez skrupulí proto ukradla jeden ze zaprášených exemplářů, strčila si ho pod plášť a plížila se po schodech dolů, když zaslechla hlas své třídní profesorky a strnula hrůzou.
„A co přesně myslíte, že se stane?“ ptala se šeptem její třídní profesorka.
„Pravděpodobně nic extra,“ odpověděl jí šeptem hlas paní ředitelky. „Čarodějové ze Severu zaútočí na školu na konci měsíce, takže máme tři týdny na přípravu.“
„A víme to jistě?“
„Určitě,“ prohlásila paní ředitelka. „Seveřani nikdy neútočí bez svých netopýrů, a většina z nich pořád spí kouzelným spánkem. Neměli by se probudit dříve než za čtrnáct dní.“
„Tak dobře,“ vydechla si Karolínina učitelka.
Karolína se vrátila do své ložnice značně rozrušená. Takže Seveřani se chystali zaútočit na Akademii? Její rozčilení bylo natolik velké, že jí nedalo spát. Rozhodla se proto, že se svým tajným studiem jasnovidectví začne ještě téhož večera. Nalistovala si příslušnou stranu v manuálu a pustila se do čtení. Základní formule pro nazírání se zdála až příliš snadná; dívka zavřela oči a odříkala příslušné zaklínadlo. Sotva skončila, její hlava s sebou trhla a ona měla pocit, jako by jí někdo protočil dokola, ačkoli zůstala sedět na místě.
Před jejím vnitřním zrakem se objevila věž Akademie v plamenech a Karolína si s hrůzou uvědomila, že kromě kopule hoří i dřevěná konstrukce, která ji z části podpírala: to ovšem znamenalo, Seveřani zaútočí už zítra ráno! Karolína zahlédla hejno netopýrů, které tryskem vyrazilo z věže; poslední, co slyšela, než se trhnutím probudila z transu, byl nářek čirého zoufalství.
Karolína usoudila, že nemá času nazbyt. Vloupat se do Kouzelnické Akademie sice bylo pokládáno za nemožné, Karolína ale věděla, že pokud chce varovat své učitele včas, tak nemá na výběr. Rozhodla se, že se pokusí dostat do školy vodním příkopem: kouzelníci, kteří ho střežili, poslední dobou stávkovali kvůli nízkým platům, a tak bylo dost dobře možné, že jich na stráži příliš nebude.
Proniknout do školy vodním příkopem bylo skutečně snadné: strážci zapáleně diskutovali o nepřijatelných pracovních podmínkách a Karolína se nepozorovaně vynořila z vody za jejich zády. Ocitla se v jakési jeskyni, která byla zahalena tmou: jediným světlým bodem byl obdélník dveří v protější stěně. Stála téměř na jejich prahu, když se zarazila: nebylo by lepší, kdyby nejprve varovala strážce? Chvíli nerozhodně přešlapovala, nakonec ale vzdorně pohodila hlavou: pokud to bude ona, kdo zburcuje obranu Akademie, zapíše se tak do její historie a nějaká Valérie už ji jen tak nezastíní. Zavřela oči a zamumlala zaklínadlo, které jí mělo umožnit projít dveřmi: byla to neobyčejně bolestivá záležitost, ale Karolína byla odhodlaná. Když se vynořila na druhé straně dveří, s úlevou zaznamenala, že v ní žádní další stráže nebyli. Ocitla se v podzemní kobce, která byla osvětlena neuhasitelnými loučemi. V rychlosti přeběhla na protější stranu místnosti, žádné dveře v ní ovšem neobjevila. Uvědomila si, že se nachází v klasické kouzelnické hádance: vstup do školy byl bezpochyby v jedné z hrobek po stranách kobky. Karolína přiskočila k nejbližší z nich a zoufale s ní lomcovala. V tu chvíli se za jejími zády ozval skřípot: deska jedné z hrobek se mírně odsunula a z jejího nitra vycházelo jakési nazelenalé světlo. Dívka k ní přiskočila a vychrlila základní formuli pro odemčení tajného portálu. Z hrobky se místo odpovědi ozval pobavený smích.
„Heslo,“ dožadoval se hlas.
„Osla šlehlo,“ odpověděla.
„Špatně.“
„Prosím,“ dožadovala se Karolína. „Musím se dostat do školy!“
„Proč?“ protáhl líně hlas.
„Abych varovala učitele před útokem Seveřanů!“
„Před jakým útokem? Vím o všem, co se tady děje, a žádný útok se nekoná.“
„Ale ano! Už zítra ráno!“
„Vážně? A proč si nikoho nevarovala?“
„Právě se o to snažím!“ odsekla.
„Vážně? A co ti stráže venku?“
Karolína se zarazila. Rozhodla se, že se pokusí prolomit obranu tvrdohlavého zaklínadla formulí upřímnosti. Spěšně odříkala zaklínadlo, které znemožňovalo jeho autorovi zalhat, a prohlásila: „Musím je varovat já, aby všichni konečně pochopili, že jsem nejlepší v ročníku!“
Hlas uvnitř hrobky náhle nabral na síle. Vzápětí se z jejího nitra vyvalil černý kouř, který Karolíně připomněl obrys netvora z manuálu Děsů a přízraků.
„Protože si mě vysvobodila, dám ti několik minut náskok,“ protáhl Noční dráp.
Mladá kouzelnice, která právě netvorovi poskytla důkaz vlastní pýchy, vyskočila na nohy a utíkala, co jí síly stačily.
Když se vynořila na druhé straně příkopu celá ztuhlá mrazem, svalila se na záda a s hrůzou pohlédla k nebi. Nad svojí hlavou spatřila výjev, který jí byl zoufale povědomý. Kopule Kouzelné Akademie byla v plamenech a z věže o překot prchaly netopýři, aby unikli řádění Nočního Drápa. Z nitra školy zazníval nářek týraných učitelů, kteří se v nejhlubším zoufalství vrhali z hradeb hradu. Těsně před tím, než Karolínu obestřela stejná vlna beznaděje, ji problesklo hlavou, že Valérie měla pravdu: nejnebezpečnějším kouzelným tvorem byl skutečně člověk, v tomto případě šestnáctiletá dívka, která se svévolně rozhodla porušit zákony jasnovidectví, vytvořila sebenaplňující se proroctví a hnána vlastní ješitností poskytla dávnému netvorovi důkaz lidské pýchy, kterým ho vysvobodila z područí pradávného zaklínadla.
- Toto je príspevok do súťaže mikropoviedok Ohnivé pero.
- Je publikovaný v pôvodnom stave, neprešiel redakčnou ani jazykovou úpravou.
- Súťažné poviedky sú publikované pravidelne, každý pondelok jedna až tri.
- Pevne stanovená uzávierka súťaže nie je, príspevky do každého kola prijímame priebežne, kým sa kolo nenaplní.
- Čiastkové uzávierky sú dvakrát do roka (jarné a jesenné kolo súťaže) a sú oznámené s dostatočným predstihom. Poviedky, ktoré prídu po uzávierke, sú po dohode s autorom presunuté do ďalšieho kola.
- O víťazovi daného kola rozhoduje porota.
- Vyhlásenie a odmenenie víťazov sa uskutoční po vyhodnotení daného kola, teda 2-krát ročne.
- Viac v pravidlách súťaže.
- Ak sa chcete súťaže zúčastniť, prečítajte si aj zoznam chýb, ktorých sa súťažiaci v Ohnivom pere dopúšťajú najčastejšie.
- Najnovšie aktuality o súťaži Ohnivé pero sa dozviete aj na facebookovskej stránke súťaže.