 |
Finigan se na dnešní den vůbec netěšil. Neustále ho děsila vzpomínka na to, co se stalo minule, když zkoušel přeplavat řeku, ale byl z těch lidí, co, když se rozhodnou, neuměj vycouvat. Odložil si ošuntělej smoking, zul lakýrky, které už držela pohromadě jen dobrá vůle, a ve spodkách se přiblížil k řece.
Nejdříve smočil levou, pak pravou nohu a stále dokola si opakovat, že to bude fajn. Z čeho seš, člověče, tolik posranej? Už jsi byl mnohem dál, skoro v půlce, než se to stalo nesnesitelným. Bezděky se pokřižoval. Kdyby mu to někdo vyprávěl, smál by se, až by ho všechno bolelo, ale být tady, přímo tady na tom břehu, to bylo něco docela jiného, než to vidět v projekci.
Ten příběh tenkrát, to uvedení do situace bylo dobrý a moc se u něj bavil. Tenkrát. Za celých pět let, které strávil zde na břehu, na něj nezapomněl. Jen se mu už nesmál. Možná to bylo tím, že si nedokázal představit, jak rozdílná bude tahle realita. Necítil tehdy to chladné vlhko, které pohltilo jeho lýtka a pak i stehna. Neuvědomoval si, jak je voda hustá, když se dravým proudem valí omrzlým korytem při teplotách pod nulou. Jako omáčka.
Ledový vítr třásl ztuhlými listy dubů. Jako by za ním někdo mluvil, tu lítostivě, tu směle, povzbuzoval ho a odrazoval zároveň. Otočil se, ale byl tu sám. Jak taky jinak. Jen takový smolař jako je on mohl přece skončit na takovém místě.
Tam za řekou, ne širší než nějakých sto metrů, se krajina zvedala až k horskému masivu. A všude ležel led a sníh. Naklonil se k břehu, sbalil si smoking a lakýrky do pevného uzlu, proč to proboha neuděl předtím, nadával si, že tu musí stát v té vodě jen o minutu déle. Jeden krok, dva a voda už mu sahala po pás. Jestli to takhle půjde dál, určitě se utopí. Pak ale břeh přestal klesat a on promrzlý a s velkými obtížemi, ale přece jen zdárně dosáhl místa, odkud se minule vrátil. Byl si v polovině řeky. Už jen dvacet metrů a dostane se k ostrůvku uprostřed. Osmnáct, patnáct.
Dno začalo opět klesat. Proud tu nebyl tak rychlý jako u břehu. Jen neudělat chybu. Mechanicky posouval nohu za nohou po písečném dně a cítil, jak ho ledové krystalky vody řežou do ztuhlých bradavek. Srdce mu bušilo jako o závod, aby prokrvilo mrznoucí končetiny i usínající mozek. Kdykoli se zastavil, třeba jen n okamžik, přestal onen příšerný chlad cítit. Znal to, byla to past. Nejdříve přišel o prsty na nohou a pak i o chodidla, jako by se pohyboval bez nich, na chůdách, jo to byl ten pocit. Nedalo se rozeznat, zda je na dně písek nebo ostrá skála, která mu rozdrásá kůži až na kost, aniž by si něčeho všiml.
Byl tři metry od břehu ostrova. Rozmáchl se a hodil uzel s oblečením pod skupinku nízkých stromů. Ještě krok a bude se moci zachytit větví, které se skláněly do řeky uvězněné v ledové krustě, která lemovala ostrov. Z posledních sil zabral, vytáhl se na led a dál po něm až k břehu. Ležel, zprudka oddechoval a i přes agónii, kterou mu působily omrzliny šlehané mrazivým větrem, se cítil šťastný. Dokázal to. On a nikdo jiný než on.
Vypnul konzolové zařízení a ledový svět kolem něj zmizel. Ocitl se na měkkém koberci uprostřed svého bytu. Dokázal to. Jen co se zotaví, jen co se mu prokrví nohy a prožije si tu nesnesitelnou bolest a pak mravenčení, které nejde zahnat drbáním, jen co se vzpamatuje, hned pak zavolá Streightovi. Tak jsem to, kámo, dokázal. Dokázal a to všechno pro tebe. Bude se tlemit od ucha k uchu a dívat se na ty jeho dva pahejly, který se válej na konci kolečkovýho křesla. Pro tebe. Pojmenuju po tobě ten zkurvenej ostrov. Každej hráč, co za něco stojí, bude vědět, kdo to byl Streight a že obětoval svoje vlastní nohy, aby donesl na Ledovej ostrov semínka černejch borovic. Ať vědí, že seš to ty, kdo posunul Level 26 do hratelný úrovně.
- Toto je príspevok do súťaže mikropoviedok Ohnivé pero.
- Je publikovaný v pôvodnom stave, neprešiel redakčnou ani jazykovou úpravou.
- Súťažné poviedky sú publikované pravidelne, každý týždeň jedna až dve.
- Uzávierka súťaže nie je, súťaž trvá priebežne, kým prichádzajú príspevky.
- Čiastkové uzávierky sú dvakrát do roka (jarné a jesenné kolo súťaže) ktoré sú oznámené s dostatočným predstihom. Ku dňu čiastkovej uzávierky sa uskutoční vyhodnotenie poviedok, ktoré boli publikované medzi dvoma čiastkovými uzávierkami. Poviedky, ktoré prídu po uzávierke, sú po dohode s autorom presunuté do ďalšieho kola.
- Na hodnotenie poviedky má vplyv jej čítanosť, počet a obsah komentárov a najmä hlasovanie, ktoré sa uskutoční po čiastkovej uzávierke.
- Vyhodnotenie a odmenenie víťazov sa uskutoční priebežne, po ukončení hlasovania, dátum najbližšieho termínu redakcia oznámi s dostatočným predstihom.
- Viac v pravidlách súťaže.