 |
Debaty vedené na fantasyplanet o tom, jestli je styl psaní Alexandry Pavelkové podobný stylu Andrzeje Sapkowského, nebo ne, nechápu. Srovnávat tyto dva autory jen proto, že oba se podstatně více, než je ve fantasy zvykem, zabývají psychologií svých postav, je sice logické, ale o kvalitě povídek samotných to nevypovídá vůbec nic. Takže: ano, Vimka, hlavní hrdinka povídkové sbírky Prokletá přísaha, se podobně jako Sapkowského Geralt velice trápí, protože je jiná než „obyčejní“ lidé kolem ní (i když by to nikdy nepřiznala ani sama sobě), ale tím veškerá podobnost se zaklínačem končí.
Vimka je obyčejné vesnické děvče, které po své prababičce (že by Filen z Piesku vo vetre?) podědilo čarodějné schopnosti, lidé ji mají rádi, ale vlastně jen proto, že je dokáže léčit. Dotýkat se jí nechtějí. Mají z její odlišnosti a především z jejích schopností (které jsou tak v protiváze křehkému vzhledu) strach. A tak Vimka, která přísahala, že bude pomáhat každému a za všech okolností, sama chodí po světě a všude, kam přijde, snímá z lidí bolest. Každý takový zákrok ji ovšem stojí mnoho sil a energie…
Vimka je hlavní hrdinkou pěti ze šesti povídek sbírky. Každá z těchto povídek je o Vimčině setkání s někým podobně odlišným, jako je ona, ať už je to rozdvojený Fénix Darko – Darka z Pohádky o štěstí, drakobijec Žilica z Trvalého rizika, drak Jantarová Kapka ze stejnojmenné povídky, nesmrtelný Herald a nemocný upír Nemor z Trochu se pochopit a národy Kentaurů a Divoženek z Jezdců z Kamence. Každá povídka pokládá do mozaiky Vimčiny osobnosti další kamínek – a vždycky je to ona, kdo nakonec zůstává sám. Nedokáže zaplnit prázdnotu Darkovy duše, ve které chybí druhá část jeho bytosti, totiž Darka, nedokáže ani navázat dlouhodobý vztah se Žilicou, kterému zachránila život, ale i když pořád jenom ztrácí a ztrácí, nevzdává se jako Herald a dál všem těm nevděčným lidem kolem pomáhá.
Ne, není to zrovna veselé čtení. Upír Nemor si od chudých vesničanů kupuje za peníze nechtěné děti, které pak vysává (jenže co má dělat, když lidskou krev k životu potřebuje jako člověk vodu). Drakobijec Žilica, do kterého je Vimka zamilovaná, svede díky nedorozumění souboj na život a na smrt s jediným Vimčiným přítelem, drakem Jantarovou Kapkou – a Vimka v důsledku toho ztrácí oba dva. Pán ze Skalky Vierec si doma chová draka, který mu chytá mladé vesnické hochy, aby je pak mohl zneužívat. Ti se ale nemohou nijak bránit, protože jejich rodiny patří k Vierecovým poddaným. A tak dál. Všude samý zmar a nespravedlnost, v tom lepším případě pak jen mozoly a tvrdá práce sedřených vesničanů, kteří jsou v touze po štěstí schopni svého bližního i ušlapat.
Jazyk Alexandry Pavelkové je hutný, velký důraz je kladen na dialogy, popisných pasáží je minimum. Psychologie postav je propracována do detailů, ale je nutné číst pozorně, nic zde není doslovné, všechno je vedeno pouze v náznacích, mezi řádky jednotlivých rozhovorů. Tím získávají povídky nový, hlubší rozměr, díky němuž není na škodu vracet se k nim častěji.
Jen poslední povídka, S mořskými si nezačínej, se od ostatních značně liší, tvoří k baladické formě vyprávění o Vimce svým jednoduchým humorem protiváhu a tím celou sbírku odlehčuje.
Co s Vimkou dál? Alexandra Pavelková chystá román. V případném pokračování vidím jedno úskalí. Jednotlivé povídky jsou si podle mého názoru námětově i dějově dost podobné. Vimka přijíždí – někoho zachraňuje – setkává se s odlišností – s podobně trpícím hrdinou rozmlouvá – dramatická scéna na závěr – Vimka opět sama odjíždí. Ve sbírce Prokletá přísaha to dává smysl, a tudíž to nevadí, už jsem psal o kamíncích tvořících celkovou mozaiku Vimčiny osobnosti, dál už by ale podobně zvolená forma vyprávění mohla zavánět stereotypem.
Nicméně i tak se jedná o jednoznačně nejzajímavější a jednu z nejlepších česko-slovenských fantasy knih vůbec. Alexandra Pavelková zlehka opouští mantinely dané fantasy žánrem a pomalu míří někam výš. Kéž by jí to vydrželo.
Dávám 8,5/10
Prokletá přísaha
Autorka: Alexandra Pavelková
Vydavateľ: FantomPrint, Ostrava
Rok vydania: 2001
Autor obálky: Martina Pilcerová
Väzba: brožovaná
Počet strán: 143
Rozmer: 111×160
ISBN 80–86354–18–0