 |
Konečně po letech a pěti románech dorazila do Zemí koruny české Alexandra Pavelková, jinak nejlepší SF spisovatelka na Slovensku a držitelka, dalo by se říci sběratelka, různých literárních ocenění. Nedorazila osobně, ale v podobě své páté knihy – sbírky povídek Prokletá přísaha. Co je ovšem pro mnohé důležitější, kniha je přeložena do češtiny. Vzdejme tedy hold vydavateli i překladatelce (což je u větší části knihy sama autorka) a pusťme se do čtení.
Čtenářům neošklíbajícím se nad slovenštinou je známo, že Alexandra Pavelková píše především fantasy a tomuto žánru zůstala věrná i u této knihy. Je to sbírka povídek, jejichž pojítkem je hlavní postava – léčitelka Vimka. Léčitelka nadaná darem brát na sebe cizí bolest, ale také dávat lidem tu svou. Tu druhou možnost však přísahala nevyužít, což není vždy jednoduché ani možné, odtud název Prokletá přísaha.
První povídka „Pohádka o štěstí“ vypráví o tvorovi, který rozdával štěstí, i když sám trpěl. Od čeho je tu ale léčitelka?
V povídce „Trvalé riziko“ se poprvé objevuje drakobijce Žilica, Vimčin osudový partner. O čem jiném by tedy mohl příběh být, když ne o lásce a zradě.
„Jantarová kapka“ je moje nejoblíbenější a je přímo ze života. Přátelství lze najít i na těch nejnečekanějších místech a naopak dobré úmysly lemují cestu přímo do pekla.
„Trochu se pochopit“ je také dílo obdařené hlubokou životní moudrostí. Jen zřídka je vidět, co se skrývá pod povrchem věcí a pod vnější slupkou lidí. Je smutné, když mrtví chtějí zoufale žít a živí stejně silně touží po smrti.
„Jezdci z Kamence“ mají trošku jinou atmosféru než předchozí povídky a začíná vcelku rozverně, což pochopitelně dlouho nevydrží. Opět se bude umírat a opět jsou na vině ty nejhorší povahové rysy vlastní všemu podobnému lidem – hamižnost, závist a netolerance. Odjakživa platilo, že nejlepším řešením sporů je vybít nepřítele do posledního.
Od předchozích temných a depresivních povídek se liší ta poslední – „S mořskými si nezačínej“. Hrdinou je tentokrát odeklínač a celý příběh se nese v humorném duchu parodie na Malou mořskou vílu. A opět to nemůže dopadnout jinak než v reálu – ženská s chlapem vždycky nakonec zamete jak s hadrovým maňáskem.
Vimka je velmi realistická postava s mnoha problémy, chybami a omezeným množstvím sil. Nepatří do rodu bezchybných superhrdinů, spíše mezi lidi, kteří mají dar a snaží se ho využít ke prospěchu ostatních, což se jim ne vždy daří.
Vimčin svět je ponurý a temný. Je v něm mnoho bolesti, umírání, zrady a smutku, ale také mnoho lásky a naděje. Mnozí musí zemřít, aby jiní mohli žít a bez smutku a trápení by si nikdo necenil lásky. Červená knihovna píše o lásce s buranskou přímočarostí a povinným dobrým koncem, ale dá se to dělat i jinak. Nakonec každý zjistí, že ne vše má dobrý konec, ale lze také doufat, že ne vše má konec špatný.
Obálce Martiny Pilcerové chybí k dokonalosti jen větší formát.
Souhrně lze říci, že jde o dobře vyváženou sbírku fantasy povídek – místy akční a místy lyrickou, místy depresivní a místy překypující nadějí a láskou. Po čase zase jedno originální dílo, kde jde spíše o lidi než o magické cetky. Je vidět, že Vimka je autorčinou zamilovanou postavou. Jedinou chybou na kráse je čistý rozsah pouhých 136 stran textu. Dodat se dá jen jediné: Jen houšť a větší kapky!
Prokletá přísaha
Autorka: Alexandra Pavelková
Vydavateľ: FantomPrint, Ostrava
Rok vydania: 2001
Autor obálky: Martina Pilcerová
Väzba: brožovaná
Počet strán: 143
Rozmer: 111×160
ISBN 80–86354–18–0