 |
Celá devadesátá léta 20. století Stephen King koketoval s mainstreamem. V jeho románech ubývalo nadpřirozena a veškeré zlo, které tak obratně dávkuje, mělo stále více a více reálný základ. Bylo to podle mého názoru spíše na škodu, protože rovnováha obou prvků, hrůzy nadpřirozené a té, kterou pociťujeme všichni v reálném životě, když procházíme neosvětlenou ulicí a za sebou slyšíme tiché kroky nebo sledujeme v televizi, jak letadla naráží do Obchodního centra v New Yorku, povyšovala Kingova díla nad obvyklý průměr. (Jak je tato metoda účinná, dozajista věděli už kupříkladu Edgar Allan Poe nebo také Charles Dickens, stačí si přečíst v románu Čaroděj a sklo citovanou Vánoční koledu). To nebo Svědectví toho budiž jasným důkazem.
Cyklus Temná věž je ale jiný. Napsal jsem tolik románů a povídek, že bych mohl zaplnit představivostí celou jednu sluneční soustavu, píše v doslovu Stephen King, ale Rolandův příběh je můj Jupiter – planeta, vedle které vypadají všechny ostatní jako trpaslíci… Je to fantasy? Nemyslím. Je to horor? To už vůbec ne. Sci-fi? Nikoliv. Je to dílo zcela se vymykající všem žánrům, kterých se dotýká. Pokud byl Pistolník pro většinu příznivců Kingových klasických hororů nestravitelným překvapením, protože byl víc než čímkoli jiným legendou, přetransformovaným mýtem trochu ironicky pracujícím s podstatnými holdstockovskými „mytágy“ Američanů (v čele s kovbojem Rolandem velice se podobajícím Clintu Eastwoodovi); pokud byli Tři vyvolení neustále se měnícím strhujícím kaleidoskopem světů, na jedné straně ponurou pláží Rolandova světa a na druhé New Yorkem našeho vesmíru, těkajícím z jedné časové linie do druhé (osudy hlavních hrdinů vzdálené od sebe deset let i více jsou si tak blízké, že některá závěrečná odhalení mají překvapující sílu Tarantinova Pulp Fiction); pokud byly Pustiny postkatastrofickou vizí v hlavní roli s městem Lud, jehož zříceniny často evokovaly v mysli obrazy z filmu Útěk z New Yorku, pak Čaroděj a sklo je z větší části vybroušeným kovbojským románem, westernem se všemi potřebnými rekvizitami (šerifem, saloonem, pistolemi, sombrery, koňmi, naftou tekoucí z vrtů, padouchy ovládajícími vesnici a prašnou Hlavní třídou) s malou příměsí fantasy (čarodějnice Rhea), ale také románem milostným (motiv lásky Susan Delgadové a Rolanda) s postavami jako vystřiženými z Charlese Dickense (například teta Kordélie je věrným obrazem Pipovy sestry z Nadějných vyhlídek, prostoduchý dobrák Sheemi zase připomene jejího manžela, kováře Joea Gargeryho).
Kingova fantazie je nezměrná, každou scénou přidává do svého koktejlu složeného z nejpopulárnějších amerických legend další přísadu (závěr románu je verzí slavné pohádky Caroděj ze země Oz, kde má svou podstatnou roli i duha z písničky, která zazněla ve stejnojmenném filmu a již cituji v názvu této recenze). Míchá dohromady Bibli, klenoty světové literatury a nejhorší kýče tak dovedně, že máte pocit, jako by vždy patřily do jednoho celku. Čtenář se tomu může divit, nechápat to, ale stejně je nakonec Kingovým vypravěčským umem pohlcen.
Na internetu si už je možno přečíst prolog páté části. King pak plánuje ještě další dva romány, které by měly celou sérii završit. Pokud laťku kvality nastavenou předchozími romány i všechna další pokračování udrží, stane se Temná věž jedním z klíčových děl světové fantastické literatury přelomu 20. a 21. století.
Dávám 10/10
Čaroděj a sklo, King Stephen, románový cyklus Temná věž IV (Beta Dobrovský, orig. Wizard And Glass, překlad Linda Bartošková, 657 stran, váz., 289 Kč, ISBN: 80–7306–016–7)