Čarodějnické runy

Welch Jane

Román Čarodějnické runy napsaný anglickou, pro Heinricha Storcha pro jistotu znovu zdůrazňuji, anglickou spisovatelkou Jane Welch završuje trilogii Runová magie, jíž autorka velmi úspěšně debutovala v polovině 90. let. O příčinách tohoto komerčního úspěchu lze diskutovat dlouho, protože celá série je sice nesmírně kvalitně napsaná, s mimořádným citem pro jazyk, ale v kontextu fantasy nepřináší zhola nic nového a zejména v prostřední části svou rozvláčností místy až nudí. Přesto jsem při čtení zaznamenal několik zajímavých momentů, na které bych rád upozornil…

Tak především tradiční motiv boje Dobra a Zla. Zlo je sice jasně definované, ledový bůh Vaal-Peor je krutý a nelítostný vrchovatě, ale pozoruhodné je, že už od prvního dílu konflikt Velká Matka (Dobro) – Vaal-Peor (Zlo) ustupuje do pozadí a o to více je zdůrazňován spor Velké Matky s podstatně méně vyhraněným novým Bohem. Je to jasná narážka na podobný „konflikt zájmů“, k němuž došlo před více než tisíciletím mezi různými přírodní síly vyzývajícími pohanskými božstvy (zde díky zemi, odkud autorka pochází, se zcela zjevně jedná o božstva keltská) a křesťanstvím, v němž ale na rozdíl od Runové magie byla úspěšnější ta strana méně „přírodní“. Proto i závěrečná pro žánr nutná porážka Zla zde vypadá spíš jen jako stručná, pro logiku děje povinná noticka na okraj.

Všechny ženské postavy jsou napsány podstatně plastičtěji a přesvědčivěji než mužské (a jsou také nositelkami děje, úkolem mužů je hlavně bojovat… a dětinsky se hašteřit). Obě ústřední pubertální postavy, Caspar a Hal, jsou sice (jako každý správný hrdina fantasy) nezničitelní a neporazitelní, ale uvažují po celé tři díly jako nesamostatné malé děti, které musí nějaká moudrá žena vodit za ručičku. Jejich vnitřní vývoj je na skoro patnáct set stran, které série má, takřka nulový, všechno, čím prošli, se na nich nepodepisuje prakticky ničím, jen nějakými těmi jizvami a ztracenými články prstů. K určitému pokroku dochází až v poslední třetině Čarodějnických run (Halův vztah k učiteli Tancredovi, Casparova zodpovědnost za zpustošenou Torra Altu).

Jane Welch je nejjistější při vykreslování atmosféry pustých skal a vyschlých řečišť, případně zmrzlé, ledem pokryté země či temných jeskyň, proto je po vypravěčské stránce bezkonkurenčně nejkvalitnější první díl (a část třetího se mu přinejmenším vyrovná), na ženu je při líčení bojů až nezvykle syrová, nevyhýbá se ani naturalistickým podrobnostem. Tam, kde se může soustředit na základní dějovou linku, což zde znamená hledání Vejce druidů, je všechno v pořádku, pokud zabíhá do podrobností vysvětlujících panující politické poměry, je výsledek podstatně horší, skoro by se dalo říci, že podobně plochý jako u eddingsových sérií. Proto v druhé části nazvané Ztracené runy klesá trilogie na úroveň standardní „krmné“ fantasy (v RAMAXu č. 1 jsem jako autora tohoto termínu mylně uvedl Pitera, tímto bych celou věc rád uvedl na pravou míru, poprvé jej použil Jan Vaněk jr.).

Paralelní dějová linie, popisující dění v obléhané pevnosti Torra Alta, je naprosto zbytečná. Během dvou dílů se zde nestane nic, co by se nedalo předpokládat, z těch přibližně deseti kapitol šlo udělat jednu, maximálně dvě, tady se patrně nejvíce projevila autorčina nezkušenost při budování kompozice díla (znovu připomínám, Runová magie je spisovatelčin debut).

Závěr trilogie je strhující. Všechny motivy rozehrané v předcházejícím ději se zde proplétají (postupné zhmotňování démonů z polosvěta, boj Torra Alty s Vaalakany, vysvobozování Keridwen z ledové krusty, boj Hala a Caspara s Gwionem o Vejce druidů) a vrcholí v působivém finále. Až zamrzí, že Jane Welch nedokázala předchozí části trochu zestručnit a celou trilogii tak výrazně zdynamičtit.

Překlad Hany Vlčinské je výtečný, znovu se potvrdilo, že patří v žánru fantasy k absolutní špičce, text je v souladu s oběma předchozími díly, které překládal Martin Hurtík. Jane Welch vydala ze světa Runové magie ještě další trilogii (v současnosti vychází série další), bylo by možná zajímavé zjistit, nakolik se její nesporný talent dokázal nabytými zkušenostmi rozvinout.

Celou sérii vřele doporučuji všem milovníkům Goodkindových, Eddingsových, Gemmellových nebo i Jordanových knih. Kvalit románů Lynn Flewelling ale nedosahuje. Možná příště.

Dávám 7/10 (Čarodějnické runy), 6/10 (celá trilogie)

Čarodějnické runy, Welch Jane, románový cyklus, fantasy (FANTOM Print, orig. The Runes of Sorcery, obálka: Jan Patrik Krásný, překlad: Hana Vlčinská, 416 stran, brož. 219 Kč, ISBN: 80–86354–19–9)


7. marca 2002
Jiří Popiolek