Vždy, když mne různí „chytří“ kritici kritizují za recenze, které píšu pro sci-fi.cz, ptám se, proč to vlastně celé dělám. Proč mrhám doslova časem a penězi na vedení informačního scifi serveru? Když však dostanu do ruky knihu, jakou se nakonec ukázal být Enderův stín, vím proč. I když jsem původně přistupoval ke knize se značnou nedůvěrou, získanou léty zkušeností s „novými“ prvními díly a paralelními sériemi, musím uznat, že Enderův stín mne dostal.
I když si obsah první knihy, Enderovy hry, již dávno nepamatuji doslovně, musím uznat, že se autorovi povedlo velice dobře, až přímo chirurgicky pečlivě, napojit nový děj na uzlová místa toho původního. Na začátku se ocitáme v mezinárodní zóně, v chudých čtvrtích Rotterdamu, kde zoufalým způsobem přežívají děti z ulice. Je to každodenní boj o jídlo i život, z něhož vede prakticky jediná cesta – smrt.
Na scénu však přichází postava malého klučiny, prakticky batolete, který dostává hanlivé jméno Fazolek, jako referenci na velikost mozku v hlavě. Nicméně nenechejte se mýlit obalem, jeho tělo, byť vypadá na pouhé dva roky, v sobě skrývá brilantní mozek, neboť – jak se později dozvíte – patřil ke skupině dětí, jenž se narodily v přísně tajném a nezákonném experimentu s genetickou úpravou, jenž jim měla zajistit genialitu.
Právě Fazolek přichází do jedné party v Rotterdamu s plánem, jak tuto neutěšenou situaci změnit a jak zajistit, aby jejich parta přežila a prosperovala. Svým přístupem tak naprosto převrátí dosavadní vztahy ulice a přitáhne tak pozornost sestry Charlotte – jeptišky pracující jako průzkumník a sběrač talentů pro Bitevní školu. Ta rozpozná skryté Fazolkovy vlohy a doporučí jej zařadit na výcvik, který již tak důvěrně známe z Enderovy hry.
Malý Fazolek se tak dostává na orbitální Bitevní školu, kde se začíná odvíjet druhá část příběhu v ryze vojenském prostředí. Jako obvykle, musí si projít celým martyriem vyplývajícím z toho, že je bažantem, ale díky své pronikavé inteligenci a zkušenostem z gheta ulice si dokáže poradit jak s posměšky ostatních dětí, tak s tvrdými nároky Bitevní školy.
Svým způsobem je pro vojenský personál stanice trnem v oku, neboť se po několika experimentech se staničním systémem lehce nabourá do chráněné části sítě a, k naprostému zděšení velení, si z neúplných střípků informací dá dohromady prakticky skutečný obraz, jak vypadá mocensko-politická situace na Zemi a jaký je stav války lidstva proti termiťanům, včetně logicky vyplývajícího kroku – nutnosti zničit domovskou planetu termiťanů dřív, než se to povede jim samým se Zemí. Na každém kroku však naráží na jméno Endera Wiggina, o kterém se tvrdí, že je tím nejlepším adeptem, který kdy do bitevní školy přišel. Není to pravda – je jen druhým nejlepším, avšak ten nejlepší se to na sobě snaží nedat znát.
Po zařazení mezi jednotku Draků, kterou Fazolek na pokyn učitelů sestavil pro Endera sestavil, má možnost setkat se s touto živoucí legendou Bitevní školy osobně. Zde začíná třetí a dle mého názoru taky nejpovedenější část příběhu, neboť se postupně dozvídáme, že za Enderovými úspěchy ve své podstatě stojí Fazolek se svým brilantním myšlením. Od sestavení jednotky Draků, přes sérii zničujících vítězství v bitevních simulacích, až po přeložení na Taktické velitelství, odkud bude skupina „Enderových dětí“ řídit všechny válečné operace proti termiťanům.
Nemyslím si, že bych tím prozradil nějaké závažné tajemství, svým způsobem všechny důležité události, ke kterým děj míří, již znáte z Enderovy hry. Nicméně, byť jsem právě kvůli tomu přistupoval ke knize s počáteční nedůvěrou, vytvoření postavy Fazolka posunulo knihu z pouhého recyklování úspěchů prvního dílu na plnohodnotný samostatný román. Podle záměrů autora dokonce ani nemusíte znát obsah předchozí knihy či série, byť já si osobně myslím, že bez nich si ji nevychutnáte na plno, abyste si mohli vychutnat děj.
Velice pozitivně se na knize zcela jistě podepsala volba Petra Kotrleho, který knihu opravdu dobře přeložil. Text plyne bez chyb či zádrhelů, takže se můžete soustředit na vlastní děj. Chyby jsem nenašel žádné, ale i když to může být právě tím ponořením do děje, řekl bych, že jich tam bude opravdu jen minimum.
Obálka Petra Bauera by se sice spíš hodila k nějakému hororu typu „Co vás čeká za dveřmi…“, ale vzhledem k tomu, že název je na ní výrazně vyveden, nemyslím si, že by se s ní některý z fanoušků Enderovy hry přespříliš zdržoval.
Vlastní kniha se snaží rozměrem i pevnou vazbou zapadnout mezi předchozí díly, jakými byla například Xenocida z And Classic, stejně tak i cena. Asi si budeme muset zvyknout, že časy opět postoupily a nová hranice knih ve vazbě se z oblasti 200Kč posunuje na 250Kč.
Autor recenze by tímto chtěl poděkovat nakladatelství Laser-books s.r.o. za poskytnutí recenzního výtisku pro Český SF&F server a časopis Ramax.
Orson Scott Card, přel. Petr Kotrle, obal Petr Bauer, originál Ender's Shadow (1999) (ISBN 80–7193–092-X, vázaná, 359 str., 249 Kč, vyšlo leden 2001)