 |
Pokračování příběhů ze světa, který je plný magie a přesto svými peripetiemi až příliš připomíná náš vlastní středověk, navazuje celkem plavně na první díl. Ramusijanskou církev rozštěpilo schizma. Její nová hlava Himerius obětoval příliš mnoho své touze po moci, než aby uznal nároky téměř zázrakem zachráněného pontifexe Macrobiuse. Stejně tak se rozštěpila i světská moc. Vyobcovaný král Abeleyn se z konkláve vrací domů, do těžkých bojů mezi jemu věrnými a rytíři církve, a své hlavní město nachází v troskách jako požářiště. Plukovník Corfe Caer-Inaf je pro změnu použit jako průsečík mocenských sporů mezi králem Lofantyrem a jeho matkou královnou vdovou. Corfeho žena se stala oblíbenou kořistí merduckého vládce. Himeriovi lidé neustále nalézají nové a nové palivo pro své kruté hranice.
Mnich-knihovník Albrec je v církevní hierarchii kdesi hluboko pod Himeriem pontifexem. Mladý, zvídavý a hloupý, nechápe, že pravda je věc nebezpečná, a tak se hluboko v podzemí knihovny dopátrá svitků, vyprávějících o svatém Ramusiovi a o tom, jak po založení církve odešel daleko na východ, kde mezi merduky rozséval slovo boží. Jak se tedy stalo, že po pěti stech letech ramusijci a merdukové spolu bojují, když jejich víra pochází z jednoho muže? Jenže na tyto otázky Albrec odpověď nedostane, naopak se musí bránit útoku hlavního knihovníka – vlkodlaka. Zabije ho a se svým přítelem, také mnichem, zmizí ve sněhové bouři.
Kapitán Hawkwood s mágem Bardolinem a královským místodržícím Muradem zatím poznávají novou zemi. Je podivná nejenom podnebím – jako kdyby byla prosáknuta magií. Nakonec se jejich malá průzkumná výprava dostane do hlavního města a tam je vystavena krutému a neúprosnému útoku vládce nad krajinou, lidmi i proměněnci této pro Hawkwooda nové země.
I v tomto dílu autor opisuje středověkou historii Evropy od objevitelských cest přes inkvizici až po boje mezi křesťany a muslimy. Navíc k tomu přidal magii, v tomto díle ještě o poznání silnější, než jak jsme se s ní mohli setkat v Hawkwoodově cestě. Zatímco tam ještě působila jako pomocný prvek zejména rozvíjející atmosféru příběhu, tady již vstoupila do děje jako plnohodnotný hráč, či spíše jako silný protivník. Autor opět staví vedle sebe volně propojené dějové linie – Hawkwoodovu cestu, příběh Corfeho, boj krále Abeleyna a dvojpříběh ze srdce ramusijské církve – Himeriovy intriky a osud mnicha Albrece.
Jednotlivé příběhy samy o sobě jsou vynikající čtivé povídky ze složitého světa. Kniha se tak bude líbit těm, kdo mají rádi dějové příběhy plné zvratů, intrik a překvapení, je to výborná odpočinková četba o bohatě propracovaném světě. Autor má dobře zvládnuté řemeslo detailu v příběhu i ve světě, který buduje. Ale ještě více by se mi líbilo, kdyby autor zvolil trochu jiný přístup v organizaci kapitol a propojení příběhů. Autor si také nechal v jednotlivých příbězích několik otevřených konců, šitých stejnou jehlou.
Obálce, která je jinak dobrá, přece jenom schází trocha důslednosti k tomu, aby v divákovi zanechala podobný dojem, jako v případě prvního dílu. Tiskárna se na knize podepsala nešťastným prohozením stránek 134 a 143 (vím o dvou takto postižených výtiscích, snad budete mít víc štěstí), tato chyba je ale natolik zřetelná, že čtenář není zmaten a hbitě najde správný text, a tak dojem z příběhu není zkažen.
hodnocení: autorské 6,5/10, překlad „>“ navozuje atmosféru, redakce 7/10 (a k tomu výtka tiskárně)
Paul Kearney: Královští kacíři překlad: Robert Čapek obálka: Pavol Martinický Laser-books, 2001 398 stran, 175 Kč, brožované ISBN 80–7193–107–1