 |
Řekne-li se „varianta na vetřelce“, ihned každého napadne prvoplánovitá řež zavánějící plagiátem. Naštěstí to není případ této knihy, která vousaté téma nezničitelných monster staví do jiného světla.
První mimozemská kolonie se potýká s mnohými problémy. Hibernace nebyla zase až tak bezpečná, jak se původně zdálo a mnozí to pocítili výrazným snížením intelektuálních schopností. Ze skupiny geniálních odborníků všech oborů, kteří navíc byli „týmovými hráči“, se stala nesourodá skupina oscilující od odborníků nepoznamenaných ledovým spánkem až po mentálně zaostalé a evidentní sociopaty. Prostě se z nich stala běžná pozemská skupina, mezi kterou lze rozehrát lecjaké psychologické zápletky.
Kolonisté vybudovali tábor a v klidu pracují na ovládnutí první části planety – ostrova na kterém přistáli. Lépe řečeno u kterého přistáli, výsadkové čluny přistávají na vodě. Zemědělství prosperuje, laboratoře jsou v provozu a do spuštění jaderné elektrárny mnoho neschází.
Pochopitelně idylka slouží jen k rozehrání děje a předvedení charakterů postav a vztahů mezi nimi. Nad kolonií se stahují mračna a již zmíněné vetřelcoidní potvory se plíží kolem.
Naznačil jsem, že tentokrát je téma uchopeno z jiné strany. Není tu žádná náhodná skupinka nebo banda vojáků, ale kolonisté bez možnosti ústupu. Navíc odborníci, kteří jsou připraveni na různé problémy spojené s osídlováním zcela neznámé planety. Značná pozornosti kolonistů je tudíž věnována vztahům panujícím v této části planety, potažmo ekologii. Tou všechno začíná i končí. Přirozené vztahy mezi druhy jsou skutečně důležité a každý snad slyšel o králících v Austrálii a podobných katastrofách. No a co teprve na zcela cizí planetě se zcela cizími tvory, byť by byli obdobného složení jako pozemští.
Nemusíte se však obávat žádné agitky zelených, ekologie je sice úhelným kamenem románu, je však nenápadně skryta mezi ostatním dějem.
Dalším kladem románu je jeho rozvržení. Všechny problémy se pomalu objevují již stovky stran před začátkem pohromy a vše je velmi logicky spjato do pevné dějové konstrukce. Ač se na knize podíleli tři autoři, kostra a důležité momenty byly zjevně naplánovány předem a všichni se jich pečlivě drželi.
Postavy jsou velmi živé a dobře propracované. Chovají se právě tak, jak by se asi mohly chovat v reálné situaci. Nikdo neví, jestli se v kritické situaci zachová jako hrdina nebo zbabělec, každý má svoje problémy a někdo je sympaťák, kdežto jiný egoistická sketa. Nikdo se však nechová jinak než odpovídá jeho dříve načrtnutému charakteru.
Pochopitelně se najdou i nějaké chybičky. Jako první uvedu již tradiční rozvleklost a užvaněnost, která dává na frak spádu děje. Jako celek je román dobře gradován a má i dějový spád, ale v některých pasážích se podobá spíše ukecané telenovele, která vysloveně nudí.
Druhá chyba je tradiční naprostá ignorace mimozemských mikroorganismů. Pokud si kolonisté mohou pošmáknout na mimozemských živočiších, tak si bakterie, viry a podobné potvory mohou pošmáknout na nich. Není tomu tak. Kolonisté sice svádějí líté boje s monstry a brodí se po kolena v krvi, po nějakých mikroorganismech je ale ticho po pěšině. Dá se však tušit, že autoři se tohoto problému zbavili úmyslně. Ono umřít v posteli na ošklivou chorobu je mnohem méně efektní než nechat si ukousnout hlavu příšerou.
Třetí chybou je překlad. Dlouho mi vrtalo hlavou, co může být „zemní červ“, který je zařazen mezi „přátelský hmyz“ přivezený ze Země (strana 56). V přehledu biologie jsem se nedohledal, ale v angličtině existuje doslovný překlad „earthworm“. Není to však „zemní červ“, nýbrž žížala. S tím hmyzem patrně nemá překlad nic společného, ale červi včetně žížal patří do kmenu kroužkovci, kdežto hmyz do kmenu členovci. Přiznávám, že jsem si to také nechal vysvětlit od známé bioložky.
Na straně 355 se pro změnu dočteme o „meziplanetárním letu k e-Eridani“. Jednak mám za to, že Eridani je epsilon a nikoli „e“ (to je záležitost korektora) a především je to mezihvězdný let.
Tyto dva kousky mne zarazily dvěma nejasnostmi v jedné větě, další rozbory nechám na skutečných odbornících v tomto oboru.
Obrázek docela vystihuje děj, ale kombinace tmavého obrázku a zářivé stříbrné na zbytku obálky mi nepřipadne nejvhodnější.
Závěrem tedy mohu poznamenat, že se jedná o velmi zajímavě napsaný román o boji s mimozemskými potvorami, který navíc obsahuje slušnou dávku originality a dobře propracované postavy s rozumnou psychologií. Po zkrácení o 200 stran a vychytání chyb v překladu bych dal i o dvě hvězdičky víc, takto pořád vysoce nadprůměrných sedm z deseti.
Odkaz Heorotu, Niven Larry, Pournelle Jerry a Barnes Steven, hard sci-fi (Classic Books, Banshies, orig. The Legacy Of Heorot, obálka Jim Burns, překlad Martin Tkaczyk, 504 stran, brož., ISBN 80–86139–62-X (Classic), 80–86456–00–5 (Banshies))