 |
Zahoukala sova. Otočil jsem se a provedl ochranné znamení proti uřknutí. Slyšet sovu uprostřed noci, když nikde v okolí není živého tvora a vy kopete hrob, to chce panáka. Poslechl jsem se a přihnul si z placatice. Už tam toho moc nezbývalo, ale skřetí pálenka umí protáhnout dutiny a stačí jen trocha.
Zarazil jsem rýč vší silou znovu do země a vyhodil další várku hlíny na hromadu nad hrobem. A další. A další. Kdyby to byl aspoň slušný lidský hřbitov, jenže nebyl. Na tohle smrduté místo se slušní lidé nepohřbívají. Sem patří jen podlidé jako skřeti, orkové a jiná havěť. A pak různé další magické zrůdy. Čtyřruký muž, vlčí dívka, nemrtví a samozřejmě i lidé, kteří se s touto cháskou stýkají. Jedinou výhodou bylo, že na slušném hřbitově by byl mrtvý šest stop pod zemí, což tady nehrozilo. Možná tak tři.
Hrob, který jsem kopal, byl ještě pořád relativně čerstvý, a tak se kopal docela snadno. Jeho obyvatel tu leží necelý den a s trochou štěstí se mi ho povede vykopat, aniž by mě dostal nějaký navrátilec. To je nejhorší. Na poctivý vykradače hrobů je to vyloženě mor, a proto nás taky není moc. Tedy, kvůli revenantům a pak za to taky může královská spravedlnost skrytá za roztrháním voly nebo jinou libůstkou, kterou si královský sudí lord Argentius Thalorián usmyslí.
Jenže je to docela slušně placená práce. Mezi nóbl smetánkou je čelist z upíra velmi ceněný sběratelský předmět. Nebo vlkodlačí oháňka. Znám dokonce jednoho králova rádce, který jako těžítko na dokumenty používá mírně znetvořenou ghúlí lebku. Nechci se vychloubat, ale dodal jsem mu ji já a nebylo to lehké. Jizva na pravém lýtku mě nepříjemně zasvědila. Obvykle to značí potíže.
Najednou se rýč zarazil za něco tužšího a nešel zabořit hlouběji. Výborně! Jsem tam. Už jen chvíli. Teď ta těžší část. Vytáhl jsem placatici a pořádnou část zbytku jejího obsahu vylil na šátek, který jsem si uvázal přes nos tak, aby silný pach alkoholu přehlušil všechno ostatní, co bych mohl cítit. Nerad bych dělal nějaké nepřístojnosti. Trochu mi zaslzelo v očích, ale přičítal jsem to silné vůni pálenky. Promnul jsem v ruce ochranný váček s posvěcenými bylinkami a začal odhazovat poslední kusy slepené jílovité hlíny. Ne moc daleko, zase budu muset tu proklatou díru zahrabat.
Ze špíny se v díře pode mnou vynořilo tělo kdysi nádherné ženy. Byla oblečená v jasně rudé sametové róbě, v této chvíli již pořádně potrhané a zničené. Pokud měla šperky nebo něco jiného hodnotného, tak to dávno ukradl hrobník. Parchant! Jeho práci bych chtěl mít.
Na to, že je po smrti sotva den, ale vypadala děsivě. Její kůže byla svraštělá a šedivá a zdálo se mi, že se začíná drolit jako starý papír. Tváře měla propadlé a ústa otevřená v neslyšném výkřiku děsu a zoufalství, ruce kostnaté a prsty zaťaté jako drápy. Sukuba. Co jsem zaslechl, chytili ji před pár týdny, když obcovala s jedním mnichem našeho boha. Mnich byl samozřejmě okamžitě upálen, aby byla jeho duše očištěna. Se sukubou ale měl sudí jiný plán. Rozhodl se, že ji vyhladoví, a tak ji držel pod zámkem skoro měsíc. Říkalo se, že ji hlídaly pouze ženy, aby nikdo nepodlehl jejímu temnému volání.
Když umřela, zakopali ji sem. Oheň je vyhrazen pouze věřícím, a to je moje zaměstnanecká výhoda.
Sukuby mají jednu speciální schopnost. Žádný muž jim neodolá, a to je způsobeno zvláštní žlázou v jejich těle, která produkuje speciální látku. Pro tu jsem si přišel.
Vytáhl jsem z opasku dýku a opatrně rozřízl poničené šaty. Přede mnou se objevila drobná světlá prsa pomačkaná a seschlá stejně jako kůže na rukou a obličeji. Úmyslně jsem odvrátil zrak a rozložil na ně své vybavení – uzavíratelnou sklenici, stříbrnou niť a speciální lesklé nůžtičky. Pak jsem přiklekl na její podbřišek a stehna. Dýku jsem velmi opatrně zabořil těsně pod poslední žebro a tak, abych nerozřízl svůj poklad, jsem jí otevřel celou břišní dutinu. Téměř nevytekla žádná krev. Odsunul jsem žaludek a slezinu a v místě hned vedle ledviny jsem nahmatal malý stříbřitý váček, který jsem hledal. Stříbrnou nití jsem ho podvázal na místě, kde do těla vedla malá žíla s tekutinou ze žlázy. Nechci ji celou vycébrat a pokud by se vylila z váčku, ani všechna skřetí pálenka na světě by mě nezachránila…
Váček jsem položil do skleničky a nůžtičkami ho odšmikl. Co nejrychleji jsem zaklapl sklenici a zajistil ji kovovou klipsou proti otevření. Tu jsem schoval do vnitřní kapsy kabátu, který jsem měl položený nahoře vedle díry. Schoval jsem i ostatní vybavení a mrtvolu opatrně zvedl, abych ji pro jistotu prohlídl, jestli nemá křídla nebo něco podobného. V té chvíli otevřela oči!
Vyděšeně jsem vykřikl, odhodil ji od sebe a prudce odskočil, až jsem zády narazil na hranu díry a překulil se na zem jako nemotorný brouk. Co nejrychleji jsem se vyškrábal na nohy a pohlédl opět do díry. Ležela tam, dívala se na mě smutným vytrácejícím se pohledem a ani se nehnula. Asi byla už moc vyšťavená a moje konání ji probralo z bezvědomí. Ten sudí je pěkná svině. Vsadím se, že to nebylo opomenutí, ale jeho úmysl. Pohřbít ji zaživa, aby utrpení bylo nesnesitelné!
Od sukuby mi nehrozilo žádné nebezpečí. Teď jen zbývalo hrob co nejrychleji zasypat a zmizet, než mě tu někdo chytí.
Svítalo, když jsem konečně upravil místo do původního stavu a zakryl všechny stopy, aby nebylo poznat, že tu měl v noci někdo těžkou šichtu. A teď dodat zboží.
X
Seděl jsem v putyce Na půl žerdi a cucal pivo. Skřetí pálenka je fajn, ale pořád se pít nedá. Ve větším množství rozpouští oční bulvy. Byl jsem trochu unavený, ale to se není po tom nočním dění co divit. Čekal jsem na zákazníka. Najednou se otevřely dveře a dovnitř vešel zvláštním tanečním krokem muž zahalený v plášti až po knír pod nosem. Společně s ním po místnosti zavanul podivný sladce zemitý závan parfému. Nebo spíš stovky parfémů. Klient dorazil.
Přisedl si ke mně a velmi tiše zašeptal: „Máš?“
Přivřel jsem oči a mírně sklonil hlavu na znamení, že všechno šlo jako na drátkách.
„Magnifique!“ Nenápadně mi pod stolem předal váček s penězi. Zkušeně jsem ho potěžkal v ruce a došlo mi, že buď mám něco s rukou, nebo mi tam dal víc, než jsme se dohodli. Zastrčil jsem ho do tajné vnitřní kapsy a do ruky mu zároveň vtiskl lahvičku zabalenou v kusu látky, co jsem doma našel. Lačně ji vytáhl a nedočkavě nahlédl dovnitř. Vyděšeně jsem sykl, protože kdyby ji omylem otevřel, pohroma by byla katastrofální, ale naštěstí ji za moment zastrčil do hluboké kapsy v plášti a ruku v ní nechal.
„Díky,“ zaznělo zpoza kabátu a falešný knír se zachvěl. Na stůl položil malý papírek a pak se zvedl a s dalším závanem mnoha různých pachů se vytratil. Nejlepší tvůrce parfémů v našem království a jeden z mých dobrých klientů. Jako jsem si protáhl ruce a sebral papírek. Stálo na něm: Vlkodlačí pižmo. Asi se z něj zblázním… Pivo jsem ani nedopil, nějak mi nechutnalo.
X
Můj dům stojí sám na konci ulice, má větší zahradu obehnanou vysokou zdí, do které je nahoře zapuštěné sklo a pár dalších magických mechanismů, které každého nežádoucího návštěvníka odkáží do patřičných mezí. Jeho výhoda je, že tam není odnikud vidět a mám tu soukromí, které potřebuji.
Ona seděla na křesle v obývacím pokoji tak, jak jsem ji nechal před svým odchodem. Její kůže už nebyla tak popelavě šedá a už se ani nedrolila. Tváře se jí začaly pomalu vyplňovat, ale ještě bylo znát, že na tom není moc dobře. Její oči byly stále hluboké temné tůňky a když jsem vešel, otočila se ke mně se strachem, ale i nadějí.
„Co já s tebou budu jenom holka dělat,“ zabručel jsem si pro sebe. A jo, vlastně…
- Toto je príspevok do súťaže mikropoviedok Ohnivé pero.
- Je publikovaný v pôvodnom stave, neprešiel redakčnou ani jazykovou úpravou.
- Súťažné poviedky sú publikované pravidelne, každý pondelok jedna až tri.
- Pevne stanovená uzávierka súťaže nie je, príspevky do každého kola prijímame priebežne, kým sa kolo nenaplní.
- Čiastkové uzávierky sú dvakrát do roka (jarné a jesenné kolo súťaže) a sú oznámené s dostatočným predstihom. Poviedky, ktoré prídu po uzávierke, sú po dohode s autorom presunuté do ďalšieho kola.
- O víťazovi daného kola rozhoduje porota.
- Vyhlásenie a odmenenie víťazov sa uskutoční po vyhodnotení daného kola, teda 2-krát ročne.
- Viac v pravidlách súťaže.
- Ak sa chcete súťaže zúčastniť, prečítajte si aj zoznam chýb, ktorých sa súťažiaci v Ohnivom pere dopúšťajú najčastejšie.
- Najnovšie aktuality o súťaži Ohnivé pero sa dozviete aj na facebookovskej stránke súťaže.