 |
Po odpoledním sluncem ozářeném úbočí, občasně porostlém nízkými keři, se po úzké prašné cestě pohybovali dva muži. Vedli mezky se zavazadly a postupovali vzhůru k náhorní plošině. Obešli skupinu velkých balvanů a zamířili ke svažujícímu se okraji.
„Rodrigo, již jsme téměř tam,“ zvolal profesor na společníka za sebou a pobídl jednoho z mezků kupředu.
Již se chvěl určitou vzrušující nedočkavostí, aby se konečně znovu ocitl na místě o kterém přemýšlel a snil několik let. Opět bude moci znovu pozorovat úchvatnou scenérii, vybudovanou neznámou civilizací. Udělá si tentokrát podrobné zápisky a záznamy. Své vědecké kolegy pak jistě přesvědčí. Již se mu nebudou vysmívat. Navíc bude mít sebou i svědka.
„Profesore tudy,“ řekl Rodrigo, „touhle mezerou se dostaneme na plošinu.“
Mezi houštinami protlačili oba mezky a nasledujíce je, ocitli se na otevřeném prostranství, jehož okraje lemovalo několik palem. Ve zdánlivé dáli před nimi, ve skutečnosti uprostřed prostoru, se majestátně vyjímalo uskupení soch. Profesorovi zaplesalo srdce vědeckou vášní. Vedl kousek mezka, pak se zastavil, pustil uzdu a poněkud malátně se rozeběhl.
„Rodrigo, Rodrigo, to je ono! To je skutečně ono! Našli jsme to.“
Rodrigo sdílel jeho vášeň jen částečně. Byl zkrátka najatou silou, pomocníkem, který měl profesorovi pomoci uskutečnit své sny. Za ty týdny plahočení sice přestal být jen pouhým průvodcem, ale přesto tato výprava pro něj znamenala hlavně práci. Potřebný výdělek pro jeho rodinu, která na něj vždy oddaně čeká doma, zatímco on se doprovázením badatelů nebo dobrodruhů, snaží vydělat nějaké peníze.
„Profesore rozbiji tady tábor. Stejně tu nejspíš strávíme pár dní.“
„To určitě Rodrigo, to určitě,“ volal za sebe rozvášněný profesor.
I když únava na něm byla jasně znát, nemohl se dočkat až konečně stane tváří v tvář těm úchvatným sochám. Do půlkruhu bylo rozmístěno celkem dvanáct mohutných soch, které vzdáleně připomínaly lidské postavy, ale v některých aspektech se od nich výrazně lišily. Každá byla alespoň tři metry vysoká. Profesor došel k jedné z nich. Lícem košile si otřel brýle a po jejich opětovném nasazení se dál kochal pozoruhodným výtvorem.
„Proč asi mají tak protažené hlavy a tolik končetin?“ mumlal si do vousů. „Zřejmě nějaký rituální znak. Některé kmeny podvazovaly dětem hlavy, aby se jim postupně vytvarovala protáhlá lebka. Ale proč šest rukou? Snad znak bohů, nebo mýtických bytostí.“ Hřbetem ruky si otřel čelo a zvolal: „Tak Rodrigo, kde jsi? Tohle musíš také vidět.“
„Profesore sochy neutečou, nejdřív musím roztáhnout stany a rozdělat oheň.“
Profesor vytáhl z kapsy malý blok na nejnutnější poznámky, s tím, že podrobnější průzkum udělá další dny. Začal si něco zapisovat. Obcházel se zaujetím sochy a chvílemi si na některou z nich sáhl.
„Profesore, slunce už pomalu zapadá, zítra začnete s tím bádáním hned od rána.“ Rodrigo konečně připravil tábor a došel za profesorem. „Bude lepší, když budeme oba u ohně, mohli by přijít predátoři.“
„Jistě Rodrigo, za chvíli půjdu. Ale musíš uznat, že je to naprosto úchvatné.“
„To je profesore. Kdo to tady mohl vůbec postavit?“
„Musela to být jistě nějaká stará dávno zaniklá civilizace. To uskupení soch, ta úžasná galerie pod širým nebem, tu musí stát celá staletí. A přesto ji zřejmě zatím vidělo jen málo lidí, díky té odlehlosti.“ Profesor se fascinován krátce odmlčel. „Konečně tu mohu opět být a vše řádně zdokumentovat“
„Vy už jste tu tedy opravdu někdy byl profesore?“
„Ano Rodrigo. Před lety, když v Evropě řádila druhá světová válka. Tenkrát jsem se sem dostal v podstatě náhodou. Zbývalo mi, ale už jen minimum zásob a navíc začaly dlouhé vytrvalé deště. Celou dobu jsem se sem chtěl vrátit. Po válce jsem začal připravovat výpravu, kterou jsem naplánoval na tento rok. A jak vidíš, nikdo ze slovutných pánů profesorů se mnou nešel. Tak jsem si jen najal tebe. Ale vidíš Rodrigo, že jsem měl celou tu dobu pravdu. Navíc to načasování. Chtěl jsem sem dorazit v tuto dobu v roce.“
„Proč Profesore? Kvůli dešťům?“
„To ani ne. Vlastně také, ale zejména kvůli propočtům. Podívej na tamhle tu kamennou desku u první sochy napravo. Z těch znaků jsem vyčetl, že se má právě tento rok stát něco zvláštního.“
„Ale co proboha?“ nechápal Rodrigo. „Nějaká katastrofa? Proč tu pak, ale jsme?“
„Nemusíš se bát Rodrigo. Různé staré národy přičítaly svým symbolům velkou moc. Rozhodně si nemyslím, že by spadl na Zemi meteor, nebo tak něco. Nebo, že by vypukla nová světová válka. Možná půjde jen o nějaký neškodný jev a nebo se nestane vůbec nic.“
Rodrigo si pročísl černé vlasy. „No a to něco se má stát jako kdy?“
„Ale no tak, žádné obavy. Třeba, pokud vůbec, tak zítra, pozítří, za týden, kdo ví. Třeba se to stalo již včera a mi to propásli. Spíše jsem tu chtěl být v tuto dobu, protože jsem byl zvědavý. Především se však, těch několik dní co tu zůstaneme, budu věnovat dokumentaci soch.“
Profesor se náhle sklonil, ze země zvedl menší kámen a opatrně s ním zabušil do jedné ze soch. A znovu.
„Rodrigo, to je úžasné. Ta socha je dutá. Od zítřka mě čeká skutečně mnoho práce, abych to vše zvládl zdokumentovat.“
Oba se odebrali do improvizovaného tábora. Slunce se mezitím schovalo za úbočí. Rodrigo hojně přiživoval oheň nasbíraným dřevem, z obavy před jaguáry. Profesor zamyšleně hleděl do setmělého středu prostranství, kde tma zahalila skupinu soch.
Vítr se začal dramaticky zvedat. Oblohu prosvětlovaly blesky. Ale velmi zvláštní blesky, pozoruhodně barevné. Takové profesor ani Rodrigo nikdy neviděli. Navíc po nich nenásledovaly žádné hromy, jak je tomu u běžné bouřky.
„Profesore, co se to děje,“ vypustil ze sebe vystrašený Rodrigo. „Já už vím. To je nějaká katastrofa, kterou předpověděla ta deska. Snad dokonce konec světa. Jistě, určitě konec světa!“
„Ale prosím tě,“ odbyl ho profesor. „Je to jen nějaký zvláštní atmosférický jev. Možná je to právě opravdu ono, o čem se na té desce pojednávalo. Nechce se mi věřit, že jsme se tak přesně trefili. Právě dnes. Ale je to úžasné Rodrigo, vychutnej si to.“
„Profesore já se bojím. Tohle není normální. Zažil jsem už v divočině ledacos, ale něco podobného nikdy.“
„Však se to také možná opakuje jednou za několik set let. Nemusíš se určitě ničeho bát. Jsme jen svědky úchvatné přírodní podívané.“ Profesor se snažil Rodriga trochu uklidnit.
Vítr náhle zcela přestal. Nastalo úplné bezvětří. I barevné blesky přestaly křižovat oblohu nad náhorní plošinou. Vítr se však vzápětí znovu vzedmul, rozlétl po celé plošině a uhasil oheň. Na nebi se vytvořil podivný světelný vír. Mezci se splašili a utekli. K smrti vyděšený Rodrigo odběhl a schoval se za mohutný ležící kmen. I profesor sebou již také škubl a následoval raději Rodriga do jeho úkrytu. Vír se rozšířil ve výšce nad sochami a jasně je osvětlil. Nad každou z dvanácti soch se snesl široký světelný paprsek a propojil ji tak s vírem na obloze.
Profesor to všechno fascinovaně i šokován zároveň, pozoroval. Rodrigo byl vedle něj hrůzou málem mrtvý.
Širokými paprsky se jako zvláštními světelnými tunely začaly snášet obrysy postav. Uvnitř dutých soch se zhmotňovala těla mimozemských bytostí. Rozevřela se první socha a po ní druhá a další… Tvorové z vesmíru s dlouhýma nohama, třemi páry rukou a protaženými lebkami, vystoupili na prostranství.
Rodrigo vyděšeně zašeptal: „Profesore co teď s námi bude?“
„Teď jsme ztraceni Rodrigo. Nevypadají totiž, že mají příliš přátelské úmysly.“
- Toto je príspevok do súťaže mikropoviedok Ohnivé pero.
- Je publikovaný v pôvodnom stave, neprešiel redakčnou ani jazykovou úpravou.
- Súťažné poviedky sú publikované pravidelne, každý pondelok jedna až dve.
- Uzávierka súťaže nie je, súťaž trvá priebežne, kým prichádzajú príspevky.
- Čiastkové uzávierky sú dvakrát do roka (jarné a jesenné kolo súťaže) a sú oznámené s dostatočným predstihom. Poviedky, ktoré prídu po uzávierke, sú po dohode s autorom presunuté do ďalšieho kola.
- Na hodnotenie poviedky má vplyv jej čítanosť, počet a obsah komentárov a najmä záverečné verejné hlasovanie, ktoré sa uskutoční po čiastkovej uzávierke.
- Vyhodnotenie a odmenenie víťazov sa uskutoční priebežne, po ukončení hlasovania, dátum najbližšieho termínu redakcia oznámi s dostatočným predstihom.
- Viac v pravidlách súťaže.
- Najnovšie aktuality o súťaži Ohnivé pero sa dozviete aj na facebookovskej stránke súťaže.