Film, o kterém se na netu i v tištěných médiích hovoří již hodně přes rok, nejočekávanější světová premiéra loňského roku, velký vabank režiséra Petera Jacksona, dramatizace nejvýznačnějšího příběhu dvacátého století v žánru fantasy – dá se vůbec něco takového ještě recenzovat? Myslím, že téměř ne.
Kamarád mi ukazoval mnohostránkový výpis z internetu, obsahující seznam nejrůznějších chyb a prohřešků v tomto filmu. Mezi poznámkami o hobitech, nosících adidasky, byl uveden také hobitínský mlýn, jehož kolo se otáčí proti proudu řeky. Ve filmu to je kraťounká sekvence – ale přesto mám pocit, že v daném případě se jedná o mlýn s kolem na svrchní vodu, a pak je smysl otáčení správný. Jaký význam má takový seznam chyb pro diváka, který se přišel na téměř tři hodiny přenést do Středozemě, ve které se fyzika snoubí s magií, řemeslo s přírodou a nad tím vším drží ochrannou ruku fantazie?
Čtenáři trilogie jdou do kina poučeni, a pokud sledovali zpravodajství, které předchází české a slovenské premiéře, tak vědí, že se nesetkají s Tomem Bombadilem, že Aragornova láska Arwen se objevuje již teď v Roklince a tak bychom mohli pokračovat. Ostatní mají pozici trochu ztíženou, vždyť původně Pán prstenů vznikl jako jeden příběh a na tři části byl rozdělen z nakladatelských důvodů. Proto první filmový díl není klasickým uceleným příběhem, i když končí dramatickou a výtvarně i trikově výborně zpracovanou scénou s balrogem.
Filmová dramatizace díky svým vyjadřovacím prostředkům, odlišným od psaného příběhu, musí být stavěna jinak, než knižní vzor. Peter Jackson se například musel více držet časové osy. Tam, kde v knize Gandalf po čase vyprávěl, co se přihodilo, musí film ony scény vložit do odpovídajícího časového úseku – retrospektiva je sice možná, ale náročná pro režiséra a ještě náročnější pro diváka. Proto také je scéna vykování Prstenu úvodní pasáží filmu.
Vizuální stránka filmu se skládá z několika rovin, které se víceméně podařilo udržet v harmonii. Nádherná krajina, stavby (Hobitín je naprosto úžasný), práce s kamerou (volba perspektivy) a se světlem, masky (výborně odlišené rasy) a triky jsou propojeny do jednoho velkého balíku. Přitom právě kombinování jednotlivých složek je pozoruhodné – při Gandalfově návštěvě u Bilba si zkuste uvědomit, kdy jsou použity triky, kdy perspektiva záběru kamery a kdy… kdy nic z toho. Nebo si toho nevšímejte a položte si otázku, podle čeho víte, že jste v hobití noře, ve které se může se vztyčenou hlavou pohybovat jen a právě hobit, a vlastně ještě také trpaslík.
Přesto mám k výtvarné stránce filmu výhrady – vím sice, že naprosto zbytečně, neboť jednak se s tím už nedá nic dělat, jednak je to názor asi menšinový. Železné brynýrované rukavice, které nosil Sauron a také jezdci Devítky, mi jako součást jejich výtvarného výrazu nesedly. S vizualizací Frodova vidění světa při nasazeném Prstenu se budu ještě nějakou dobu smiřovat, ale zvolené řešení je zřejmě stejně dobré jako jiná, která by se dala použít. Myslím si také, že bylo zbytečné vytahovat z vody chobotnici, která napadla Froda před vstupem do Morie – zlo viděné je často mnohem méně působivé, než zlo tušené (tak je ztvárněna Devítka a sluší jí to).
Tyhle moje výtky jsou ale vysoko vyváženy jak již dříve zmíněnými kvalitami, tak i například vynikajícím výtvarným pojetím Sarumanova malého království počínaje podzemními dílnami až po vrchol jeho věže či řešením podzemních sálů a prostor Morie, připomínajících vznosné gotické katedrály našeho středověku.
Film je vynikající ukázkou toho, kam se propracovala filmová řeč na přelomu tisíciletí, a výtky a výhrady k němu budou myslím spíše ojedinělé a mířící k detailu. Někteří herci jsou ve svém projevu vynikající, někteří, pravda, zase na oplátku diváky svým projevem ne(vz)ruší, ale podobně jako ve fotbale není tak úplně důležité, zda každý hráč je vynikající. To podstatné je, jestli dohromady tvoří tým, který vyhrává. Což se jim u mne povedlo.
Mezi svým uvedením na plátna a českou premiérou film dokázal již získat řadu ocenění – nominace a ceny AFI, nominace na ceny amerických filmových kritiků, nominace na Zlaté globusy a další a další nominace a ceny. Stává se tak významným favoritem na Oskary – ale neměli bychom zapomenout, že Hvězdné války (Epizoda IV) při vyhlašování Oskarů v podstatě chyběly… Pán prstenů není ani Patriot, ani Gladiátor, ani Pearl Harbour, není nic, co by pozvedávalo morálku Američanů – je to jen fantasy příběh.
Pán prstenů: Společenstvo prstenu, 165 min, režie: Peter Jackson, hrají: Elijah Wood – Frodo, Ian McKellen – Gandalf, Ian Holm – Bilbo, Viggo Mortensen – Aragorn, Sean Bean – Boromir, Sean Astin – Samvěd, John Rhys-Davies – Gimli ad. Kamera: Andrew Lesnie, hudba: Howard Shore atd.
Úplně na konec jeden zajímavý odkaz – je to link na stránku, kde Tomáš Němec upozorňuje na prográmek převádějící texty do a z Tolkienova písma Tengwar. Dobré počtení!
Převzato ze Sardenu – sci-fi sekce Neviditelného Psa