 |
Tvrdit „Mám rád fantasy, ale Tolkien mi připadá nudný…“ je podle mého názoru totéž jako tvrdit „Bez fotbalu se neobejdu, ale ty Brazilce, ty fakt nemusím…“ Pán prstenů je stěžejní dílo celého žánru, léta pilované, propracované do nejmenších podrobností a nikdy nezředěné žádným pokračováním. Je to částečně jazykovědná studie, částečně epický dobrodružný příběh v nejlepším slova smyslu. Je to podobenství o světě 30. a 40. let dvacátého století, ve kterém J. R. R. Tolkien žil, kde na straně dobra stálo křehké spojenectví různých národů (zde ras, především trpaslíků a elfů) a na straně zla šílená bytost toužící po absolutní moci. Je to ale také uměle stvořená mytologie, která dovedně zpracovává a následně mísí různé již existující mýty, především ty keltské (sepětí s přírodou, kult stromu) a severské (trpaslíci, elfové, kouzelné meče), ale mihnou se zde i legendy starořecké a křesťanské.
V Tolkienovi se snoubí dokonale zvládnutá teorie (povoláním byl profesor staroanglického jazyka a literatury) s nesporným literárním talentem, který se projevil nejen při fabulování takto rozsáhlého příběhu, ale také v celkové kompozici a zejména v poetičnosti Tolkienova jazyka. Stačí si jen všimnout, kolik je do Pána prstenů zabudováno básní, říkánek a popěvků, které zde mají především dopomoci při charakteristice jednotlivých ras (vznešení a svou historií žijící elfové, tak rozdílní od svých předků ze severských bájí, po mamonu lačnící trpaslíci nebo usedlí a požitkářští hobiti).
Koncem roku 2001 vydalo nakladatelství Mladá fronta první díl trilogie, Společenstvo Prstenu, a to již potřetí. Obohatilo jej ilustracemi britského výtvarníka Alana Leeho, který se zobrazováním Tolkienovy Středozemě systematicky zabývá. Byl to podle mého názoru předem promyšlený marketingový tah, protože v této době zároveň přišel do kin i dlouho očekávaný stejnojmenný film australského režiséra Petera Jacksona, na němž Alan Lee spolupracoval. Proto jsou také podoby Gluma, Roklinky a Galadriel u zrcadla v Lothlórienu v obou případech takřka totožné.
O tom, jestli je film zdařilý, nebo ne, se už skoro dva týdny vedou sáhodlouhé debaty ve všech médiích i mezi návštěvníky kin. Převládá spíše názor, že ano, k němuž se kloním i já. Jsem přesvědčen, že TAKOVÁTO kniha asi lépe natočit nešla. Hodnocení „důstojná prohra“ je sice příliš kruté, ale zrnko pravdy v něm asi bude. Dále jsem přesvědčen, že veškeré výtky směřující k vizuální podobě osob a míst jsou bezpředmětné. Každý má představu jinou a není proč to více rozebírat (já jsem byl nejvíce uchvácen Morií a Roklinkou, nejvíce zklamán pak Lothlórienem a Galadriel). Rovněž vypuštění některých scén bylo nutné, aby film zůstal snesitelně dlouhý (i když Toma Bombadila i Mohylových vrchů je mi líto). Proti tomu nic.
Co tedy způsobilo, že jsem filmu ve svém subjektivním hodnocení ubral dva bodíky?
Jednak příšerně patetický závěr. Scéna, ve které se umírající Boromir loučí s Aragornem, nebo okamžik, kdy se Sam Křepelka topí a Frodo mu podává pomocnou ruku, patří spíše do jiného filmu (nebyl jsem sám, komu přišel na mysl Titanic) a podobně jako se hobitím Krajem postupně šířila temnota z Mordoru, zavál v těchto scénách filmem mrazivý dech Hollywoodu. Je mi ale jasné, že komerční účel to splnilo.
A jednak to, že Tolkienův jazyk byl značně zploštělý. Vím, že vydat se jinou cestou by byl až příliš riskantní experiment. Přesto jsem ale měl pocit, že film Společenstvo Prstenu je spíše oslavou epické fantasy jako takové než Tolkiena.
Na závěr dvě pozoruhodné reakce:
Od člověka, který v životě Tolkiena nečetl: Podobalo se to Hvězdným válkám. Akorát se to neodehrávalo ve vesmíru.
Od člověka, který psal na téma Pán prstenů diplomovou práci: Napočítal jsem tomu minimálně devět Oscarů. Jen mě překvapilo, jak byla potlačena severská mytologie na úkor té keltské. Všimli jste si kupříkladu, jak malou úlohu sehrál takový Andúril, jenom jeden záběr v Roklince… a jak byla na druhou stranu chytře přidaná scéna se skřety, vytrhávajícími v Orthanku stromy a nadávajícími, že mají příliš hluboké kořeny. Kult stromu, to je základ právě keltské mytologie. Všechna čest Jacksonovi. Dobře věděl, co točí.
Dávám kniha 10/10, film 8/10
Pán prstenů I – Společenstvo Prstenu, Tolkien J. R. R. románová trilogie, fantasy (Mladá fronta, orig. The Fellowship of the Ring, překlad Stanislava Pošustová, ilustrace a obálka Alan Lee, 359 stran, váz., 300 Kč, ISBN 80–204–0926–2)
Společenstvo Prstenu, USA 2001, režie Peter Jackson