 |
Románem Spoušť pokračuje nakladatelství Baronet ve vydávání knih, pod nimiž je jako spoluautor podepsán Arthur C. Clarke. Jelikož je skutečný autorský podíl velmistra světové sci-fi na těchto dílech sporný, kvalita je přímo úměrná schopnostem většinou neznámých mužů, kteří stojí v pozadí a na obálce se většinou krčí až někde dole. S Gentrym Lee to Clarkovi příliš nevyšlo, všechna pokračování románu Setkání s Rámou jsou slušně řečeno nepovedená, Michael Kube-McDowell patří ale do trochu jiné kategorie, a to především díky románu The Quiet Pools, který byl v roce 1991 nominován na Huga. (Jinak je Kube-McDowell známý kupříkladu příznivcům série Star Wars, do které přispěl třemi romány.)
Román Spoušť se odehrává někdy v polovině 21. století. Ve světě bují zločinnost, teroristické útoky jsou na denním pořádku, násilí na amerických středních školách přerůstá přes únosnou mez a v Bílém domě sedí bývalý baseballista Mark Brelland, který s lidmi hovoří především prostřednictvím přehledných sportovních metafor. A právě v této době vědecký tým výzkumného střediska Terabyte Laboratories, které je financováno milionářem Aronem Goldsteinem a řízeno držitelem Nobelovy ceny za fyziku Karlem Brohierem a mladým vědcem Jeffreym Hortonem, čirou náhodou objeví způsob, jak zlikvidovat veškeré výbušné látky, které obsahují nitráty – tedy v podstatě všechny náboje do střelných zbraní, miny, granáty a podobně. Vědomi si dosahu, jaký může jejich objev mít, vědci ihned informují prezidenta USA a ten musí vymyslet způsob, jak s vynálezem naložit, aby nedošlo ke katastrofě.
Spoušť ze všeho nejvíce připomíná „profesní“ romány Arthura Haileyho, Jeffreyho Archera nebo Michaela Crichtona v jejich slabších chvilkách, je prostým popisem událostí a rozborem motivace chování jednotlivých účastníků (zdráhám se napsat postav), rozestavených po šachovnici v partii zvané děj románu. Každý názor je zde prezentován jednou figurkou ( např. „zapřísáhlý“ pacifista a bojovník za odzbrojení, senátor Grover Wilman, stojí proti „zapřísáhlému“ obhájci všech majitelů zbraní, Johnu Samuelu Trentovi; pragmatický šéf prezidentské kanceláře Richard Nolby, starající se jen o politický dopad jednotlivých rozhodnutí, proti idealistovi Brellandovi atd., přičemž je od začátku jasné, komu autor – autoři straní, protože pro „odzbrojení“ jsou vesměs sympatické postavy – Horton, Brohier, Wilman – a proti ty nesympatické, až psychopatické – Trent, velitel Lidové armády pravé spravedlnosti Robert Wilkins). Kniha je tak v konečné podobě dokonalý syntetický produkt bez chuti a bez zápachu, všichni jednají v rámci své role racionálně, jasně, srozumitelně, nikdo nevybočuje z předem daných kolejí a nalajnovaných vzorců, podobá se to suchopárnému vědeckému pojednání, kde na jedné straně jsou jen zlehka a v nejasných konturách načrtnuty nové fyzikální zákony, jež objasňují, co zařízení nazývané Spoušť způsobuje a proč vůbec funguje („Hmota je pouze odvozenina, podřazený jev. Základní podstatou všeho je energie a informace. Informace váže energii do tvaru, stejně tak jako rozum váže chtění do záměru. Změníte informaci a změní se tvar, avšak podstata zůstává neměnná…“), a na druhé podobně koncipované, skoro sociologické studie (či průzkumy veřejného mínění blízké povolebním analýzám typu „tuto stranu volili z tolika a tolika procent takto vzdělaní voliči“), zkoumající dopad Spouště na jednání lidí.
Jen na literaturu jako takovou tady nějak nezbylo místo a kniha se tak celých skoro šest set stran s úmornou doslovností, předvídatelně a bez špetky jakékoli poezie nebo nadsázky šine kupředu jako obrovská dýchavičná parní lokomotiva z Českých Budějovic do Lince.
Netvrdím, že román Spoušť je špatný a že si své obdivovatele nenajde. Řemeslnou zručnost mu upřít nelze. Záleží jen na prioritách, které si čtenář zvolí. Pokud mu jde v prvé řadě o krásu slova a vytříbený jazyk, asi příliš nadšený nebude, dává-li ale přednost nekomplikovanému ději a přehršli informací o každé maličkosti, které se na něj hrnou ze všech možných stran, bude nadšen a mé poměrně nízké hodnocení nepochopí (takovému čtenáři bych možná doporučil, ať si přečte třeba romány Thomase N. Scortii a Franka M. Robinsona Skleněné peklo, Prométheus v plamenech nebo Noční můra, aby pochopil, že podobným stylem lze psát i lépe).
Redakční práce se vyloženým omylům vyhnula (snad kromě v české překladové literatuře už asi oblíbené chyby, kdy román, známý pod názvem Jako zabít ptáčka, je překládán jako Zabít posměváčka, ale to je nepodstatný detail; o informacích na přebalu se zde nezmiňuji), počet chyb je v normě.
Dávám: kniha 4/10, redakční práce 7/10
Spoušť, Clarke A. C., Kube-McDowell Michael, román, sci-fi, polit-fiction (Knižní klub + Baronet, orig. The Trigger, přebal Ricardo, Baronet a Valentino Sani, překlad Radvan Markus, 574 stran, váz., 229 Kč, ISBN: 80–7214–394–8 (Baronet); 80–242–0557–2 (Euromedia Group))